Michelangelo Merisi da Caravaggio je pln pokrivenosti, kterou hledame. Jeho malirstvi neni barokni ve smyslu napeti, konfliktu ci rozpolcenosti, harmonie jeste stale cisi z umerenenych forem, ale vyraz obrazu je drtivy, namety rozkosne a prec zadumcive (mimoradna jeho dovednost a odlisnost vychodisek vsak nedovoli klast jej do jedne rady spolu s Boucherem, Fragonardem, Watteauem...), barvy jasave v zatemnelosti. Vyjevy mladych lidi s kvetinami, hudebnimi nastroji ci vinem pusobi kouzlem presleho, co drive melo fascinovat, potesit, dnes vsak ma sedy, zamlkly zavoj davne smrti. Snad autor sam takto uvazoval, kdyz maloval Baccha nebo Loutnistu, nezachycoval pouhe "rozkosnictvi jasavych barev", nybrz vkladal do sveho umeni i opar budouciho zaniku. Zanikly predobrazy, zustala dila. Vita brevis - ars longa.